Ještě před několika desetiletími bylo zcela běžné, že otec u porodu čekal za dveřmi porodního sálu a o narození svého dítěte se dozvěděl až ve chvíli, kdy mu ho zdravotníci přišli oznámit. Dnes je situace výrazně jiná. Přítomnost partnera u porodu se stala běžnou součástí moderní porodnické péče a stále více porodnic počítá s tím, že nastávající otec nebude pouze pasivním čekatelem, ale bude po boku ženy během porodu, pokud si jeho přítomnost přeje a dovolují to okolnosti. Světová zdravotnická organizace přítomnost vybrané blízké osoby během porodu dokonce považuje za důležitou součást respektující péče a uvádí, že nepřetržitá podpora může mít pozitivní vliv na zkušenost ženy i některé výsledky porodu.
Otec už nemusí zůstat za dveřmi porodního sálu
Dnešní představa otce u porodu je mnohem širší než jen možnost stát vedle partnerky v okamžiku, kdy se narodí dítě. Partner může být přítomen už během první doby porodní, pomáhat ženě zvládat kontrakce, podávat jí vodu, masírovat záda, pomáhat jí měnit polohy nebo jí jednoduše poskytovat psychickou podporu. Právě tato praktická a emocionální pomoc může být v dlouhém a vyčerpávajícím porodu velmi důležitá. WHO mezi role doprovázející osoby řadí například poskytování emocionální podpory, pomoc s nefarmakologickým zvládáním bolesti, podporu pohybu a také pomoc při komunikaci mezi rodičkou a zdravotnickým personálem.
Současně ale neplatí, že by otec u porodu měl automaticky přebírat rozhodování nebo zasahovat do práce porodníků a porodních asistentek. Jeho role je především podpůrná a měla by vycházet z potřeb ženy. Někdy žena potřebuje držet partnera za ruku, jindy chce masáž, povzbuzení nebo pomoc s dýcháním a v některých chvílích může naopak chtít naprostý klid. Proto je dobré předem si říct, co si oba od přítomnosti otce u porodu představují, a počítat s tím, že skutečný průběh porodu může být nakonec úplně jiný.
Přítomnost otce není jen otázkou pohodlí
Důležitost blízké osoby během porodu není pouze společenským trendem. Výzkumy shrnuté WHO ukazují, že ženy přítomnost člověka, kterému důvěřují, často vnímají jako významnou podporu a že doprovod může přispět k pozitivnější zkušenosti s porodem. Doprovázející osoba může ženě pomáhat udržet pocit kontroly, dodávat jí sebevědomí a poskytovat podporu v situaci, která je fyzicky i psychicky náročná.
Pro mnoho párů je navíc porod okamžikem, který výrazně ovlivní jejich první společné vzpomínky na narození dítěte. Otec může být přítomen nejen u samotného narození, ale také při prvních minutách života miminka, kdy se dítě seznamuje s rodiči a rodina prožívá jednu z nejvýznamnějších událostí svého života. Přítomnost partnera však rozhodně není povinností. Některé ženy se při porodu cítí lépe pouze se zdravotníky, případně chtějí mít jako doprovod jinou blízkou osobu, například matku, sestru nebo dulu. Podstatné je, aby žena měla možnost zvolit si člověka, kterému důvěřuje.
Co může otec během porodu skutečně dělat?
Úloha partnera se může měnit podle fáze porodu. Na začátku může být největší pomocí obyčejná přítomnost, klid a schopnost naslouchat. Jak kontrakce sílí, může partner pomáhat s dýcháním, připomínat pití, podat ženě něco, co potřebuje, pomoci jí změnit polohu nebo nabídnout masáž. Někdy může být důležitější než jakákoli konkrétní technika jednoduše to, že žena ví, že na situaci není sama. WHO právě praktickou a emocionální podporu označuje za významnou součást role porodního doprovodu.
Velmi důležité je také respektovat pokyny zdravotníků. Otec u porodu není náhradou za porodní asistentku ani lékaře a neměl by se dostávat do situace, kdy má pocit, že musí porod „řídit“. Jeho úkolem není sledovat každý lékařský úkon nebo kontrolovat zdravotnický personál, ale být oporou partnerce. Pokud se během porodu objeví komplikace, může se situace rychle změnit a zdravotníci mohou potřebovat prostor pro okamžitou péči. Dobře připravený partner proto počítá také s možností, že některé části porodu nebude moci sledovat nebo že bude muset na určitou dobu porodní sál opustit.
Má žena právo mít u porodu partnera?
V České republice je otázka přítomnosti blízké osoby spojena s právem pacienta na přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem, pokud to umožňuje zdravotní stav, nenarušuje poskytování zdravotních služeb a není to v rozporu s dalšími pravidly. Ministerstvo zdravotnictví toto právo uvádí mezi právy pacientů. To ale neznamená, že za všech okolností existuje absolutní nárok na přítomnost partnera v jakémkoli prostoru a za jakýchkoli podmínek. V konkrétní situaci může být rozhodující zdravotní stav ženy nebo dítěte, bezpečnost, provoz porodního sálu, akutní zákrok či ochrana soukromí dalších pacientek.
Proto je vhodné zjistit si pravidla konkrétní porodnice ještě před porodem. Jednotlivá zařízení mohou mít vlastní organizační pravidla například pro počet doprovázejících osob, jejich pohyb po porodním sále, hygienická opatření nebo přítomnost partnera při operačním porodu. Budoucí rodiče tak nemusí být těsně před porodem překvapeni tím, že jejich představa o přítomnosti otce neodpovídá aktuálním podmínkám konkrétního zařízení.
Otec může být důležitý i při císařském řezu
Představa, že otec u porodu znamená pouze přítomnost při vaginálním porodu, dnes také neodpovídá vždy realitě. U plánovaného císařského řezu může být podle pravidel konkrétního zdravotnického zařízení partner přítomen na operačním sále nebo v jeho blízkosti, pokud to umožňuje zdravotní stav matky a dítěte a organizační a bezpečnostní podmínky. U akutního císařského řezu však může být situace odlišná, protože prioritou je rychlé a bezpečné provedení potřebné péče.
Významná je také otázka toho, co se děje bezprostředně po narození dítěte. Ministerstvo zdravotnictví ve svém metodickém pokynu uvádí, že okamžikem narození má dítě právo na nepřetržitou přítomnost svých rodičů jako zákonných zástupců a že přítomnost otce by měla být umožněna nejpozději bezprostředně po narození při vaginálním porodu, u plánovaného císařského řezu a podle možností také u akutního císařského řezu. Pokud dítě musí být odneseno k vyšetření či ošetření mimo porodní nebo operační sál, má být podle pokynu umožněna přítomnost alespoň jednomu ze zákonných zástupců.
První kontakt s dítětem může být pro otce stejně silný jako samotný porod
Úloha otce po porodu se v posledních letech také více zdůrazňuje. Zatímco dříve byl muž často odsunut do role návštěvníka, dnes se stále více mluví o tom, že i otec je rodičem a že jeho kontakt s novorozencem má význam. Nejde přitom pouze o symbolický okamžik, kdy si dítě poprvé pochová. Otec může být součástí péče o miminko, pomáhat s přebalováním, uklidňováním, přenášením nebo dalšími každodenními činnostmi a vytvářet si s dítětem vlastní vztah od prvních hodin jeho života.
Ministerstvo zdravotnictví zároveň upozorňuje, že přítomnost otce u novorozence musí respektovat také soukromí ostatních pacientek. Pokud jsou matka a dítě hospitalizováni ve společném pokoji, rozsah kontaktu otce s dítětem může být omezen pravidly zařízení a právem ostatních žen na soukromí.
Když se otec porodu bojí, není to selhání
Ne každý muž se na porod těší. Někteří otcové mají obavy z krve, bolesti, komplikací nebo z toho, že nebudou vědět, co mají dělat. Jiní se bojí, že partnerce nedokážou pomoci nebo že psychicky nezvládnou sledovat její utrpení. Takové pocity nejsou ničím neobvyklým. Přítomnost u porodu totiž může být pro muže emocionálně velmi silným zážitkem a není nutné předstírat, že všechno zvládne bez jediného zaváhání.
Mnohem užitečnější než snaha být „dokonalým otcem u porodu“ je připravit se na několik možných situací. Pár si může předem projít porodní plán, domluvit si, jaké formy podpory žena preferuje, zjistit pravidla porodnice a promluvit si také o tom, co se stane v případě komplikací. Partner by měl vědět, že jeho úkolem není být hrdinou, ale především spolehlivým člověkem, který zůstane klidný, naslouchá a respektuje potřeby ženy.
Nejlepší otec u porodu není ten, který všechno řídí
Moderní přístup k otci u porodu se tedy posouvá od role přihlížejícího člověka k roli aktivního, ale respektujícího partnera. Nemusí znát všechny lékařské postupy ani přesně vědět, co se v každém okamžiku děje. Mnohem důležitější je, aby znal přání své partnerky, uměl jí nabídnout podporu a zároveň respektoval rozhodnutí zdravotníků, pokud nastane situace vyžadující odborný zásah.
Přítomnost otce navíc není cílem sama o sobě. Smyslem je vytvořit pro ženu a dítě co nejbezpečnější a nejrespektující podmínky. WHO zdůrazňuje, že žena by měla mít možnost zvolit si svého doprovázejícího člověka a že taková podpora může být součástí kvalitní péče během porodu. V praxi proto není nejdůležitější otázka, zda „otec k porodu patří“, ale zda jeho přítomnost ženě skutečně pomáhá a zda je možné ji bezpečně zajistit.
Dnešní otec u porodu tak není jen mužem, který čeká na první pláč dítěte. Může být člověkem, který partnerce pomáhá projít náročnými hodinami, podporuje ji, sdílí s ní okamžik narození a následně se aktivně zapojuje do prvních chvil rodičovství. Zároveň však platí, že každá žena, každý porod a každá rodina jsou jiné. Nejlepší příprava proto nespočívá v pevně daném scénáři, ale v otevřené domluvě, respektu k přáním rodičky a znalosti pravidel konkrétní porodnice.
