Můj život se ubíral běžným směrem, a kdybych se na to dnes nepodívala novýma očima, asi bych ani nic špatného neviděla. Život s manipulátorem totiž nemusí být na první pohled špatný nebo se vám nezdá, že se děje něco divného. Jen postupně ztrácíte sílu a víru, a to i víru v sebe sama.
Idylických 5 let
Když jsme se s Karlem seznámili, mně bylo 25 a jemu 29 let. Ideální věkové rozmezí a byli jsme dostatečně mladí, abychom si ještě užili vztah bez dětí, než se zavážeme k věčnému starání se o někoho. Těchto 5 let jsme si užívali plnými doušky. Jezdili jsme po světě, trampovali, kempovali na neznámých místech. Zažili jsme tolik dobrodružství, jako už nikdy potom. Karel byl milý, vždy mi se vším pomohl, nikdy se nezlobil, nikdy nevybuchl. Říkala jsem si – ideální partner na celý život.
Svatba vše změnila
A tak jsem na jeho naléhání řekla „ano“ a do roka byla svatba. Což o to, svatba byla krásná, vyšlo nám nádherné počasí, hostů nebylo ani málo, ani moc, všechno se vydařilo. Ještě dlouho potom jsem si prohlížela fotky, jak jsem tehdy byla krásná a hlavně šťastná.
Ovšem moje štěstí nemělo dlouhého trvání. Jednak se mi nedařilo otěhotnět, a jednak Karel jako by se svatbou úplně změnil. Stal se z něho pedant, trval na každé maličkosti, vynadal mi za 5 minut zpoždění i za příliš tvrdé maso k obědu. Kam se ztratil ten milý kluk, se kterým jsem ještě před rokem podnikala ty dobrodružné cesty za poznáním?
Rezignace
Já jsem ale rezignovala, protože jsem se snažila hlavně otěhotnět. A tak jsem vycházela Karlovi ve všem vstříc, snažila se chodit včas i vařit, jak nejlépe jsem uměla. Možná je to tak ve všech manželstvích, říkala jsem si. Prostě manželství partnery změní a je potřeba se tomu přizpůsobit. Vůbec jsem nevnímala, že Karel mě víc a víc ponižuje a že já se víc a víc utápím ve svém smutku. To mi na pohodě nepřidalo, a tak ještě 2 roky po svatbě jsem nebyla těhotná.
Vytoužené dítě
Pak se najednou zadařilo a naše vytoužené dítě se mělo za 9 měsíců narodit. Oba jsme se těšili. I Karel byl najednou jako vyměněný, jako by se vrátil do dřívějších časů. Společně jsme plánovali pokojíček a nakupovali výbavičku. Když jsme se v pátém měsíci dověděli, že to bude nejspíš holka, ladili jsme všechno do bílé a růžové. Naštěstí to opravdu holka byla, takže jsme si domů z porodnice přivezli růžový uzlíček v růžové autosedačce.
Mateřská
Ale narozením dítěte jako by zase skončila naše rodinná pohoda. Karel se cítil přehlížený, neustále na mě útočil, že mám raději Adélku než jeho, byl nevyspalý a z toho ve stresu. Častokrát mě i obvinil, že se o dítě dostatečně nestarám, že jej nedokážu ukonejšit, když v noci pláče atd. atd. Byla jsem zoufalá a opravdu jsem o sobě začala pochybovat. Co když jsem opravdu špatná matka? Co když má Karel pravdu? Co mám dělat?
Psycholog
Skončila jsem u psychologa, kde jsem poctivě vše vylíčila. On měl jasno hned. Manžel je klasický manipulátor, který se mě snaží zahnat do kouta, aby si sám připadal lepší, než ve skutečnosti je. Mám v podstatě jen dvě možnosti: vydržet to a snažit se jej pomalu zlepšit, což je běh na dlouhou trať a ne vždy se podaří, anebo ho opustit.
Opustit manžela, se kterým mám dítě? A co Adélka? Copak ta si nezaslouží tátu? Rozhodla jsem se pro první variantu a dál snášela ponižování. Já chodila na terapii, ale manžela bych na psychoterapii nebo do manželské poradny nikdy nedostala. On byl sám se sebou spokojený a neměl žádný problém.
Tak to trvalo roky. Vydržela jsem to, ale byla jsem na konci svých sil. Dnes je Adélce 18 let a já se konečně rozhodla manžela opustit. Dítě už nás nepotřebuje (nebo aspoň ne tolik, jako dřív) a já se z toho všeho potřebuji vzpamatovat a nabrat sílu. Kdy jindy než teď, když je mi už skoro 50.
Článek je zpracován na základě skutečného příběhu čtenářky. Fotografie mají ilustrační charakter.
Více článků najdete na portálu mamci.cz