Na výchovu dětí existuje nespočet teorií, výchovných stylů a pohledů. Jedním z nich je v dnešní době populární náhled na dítě jako na partnera. Jde o tu konečně revolučně jedinou správnou výchovu nebo nebezpečné riziko?
Základními kameny partnerského přístupu ve výchově jsou respekt, úcta, otevřená komunikace. Proti těmto třem pilířům se nedá absolutně nic namítat v jakémkoliv mezilidském vztahu a jejich aplikování do výchovy dětí je základ pro budování jejich celé osobnosti. Nicméně považovat dítě za sobě rovné už je trochu jiná kapitola.
Rodiče, kteří povzbuzeni moderní vlnou liberální výchovy, vnímají své tříleté dítě jako sobě rovné na poli názorů a rozhodnutí, si zkazí minimálně deset let života. Možná je to trochu tvrdé, ale je to tak. Dítě samozřejmě má mít právo říct svůj názor, rozhodovat se, diskutovat s rodičem, ale všechny tyto prvky rovnocenného vztahu musí nastupovat postupně, s přibývajícími roky a se zvyšující se rozumovou úrovní.
Děti vidí věci trochu jinak…
Děti se nedokáží na věci podívat z náhledu, který máte vy, takže skutečně nepochopí, proč by měly jíst zeleninu, když jim nechutná, proč by se měly podělit o bonbony, když se dělit nechtějí, a proč by si měly obléct gumáky, když chtějí sandálky. A ač si myslíte, že trpělivým vysvětlováním vyřešíte všechno, ne vždy je tomu tak. V určité etapě života svého dítěte jste to vy, kdo nejlépe ví, co je pro něj dobré. To vás ovšem neopravňuje k fyzicky i psychicky diktátorskému přístupu.
Kde je tedy ta hranice, kdy máte začít dítě brát jako rovnocenného partnera?
Spějete k ní už od narození. S respektem pečujete o svého novorozence, rozvíjíte svého kojence, komunikujete se svým batoletem, s nadhledem procházíte obdobím vzdoru.
V této době necháváte dělat děti méně podstatná rozhodnutí. Na které hřiště chtějí zajít, které ovoce si dají k svačině, který svetr si oblečou. Se školákem už společně diskutujete nad věcmi, které zažil ve škole, bavíte se o možnostech, jak strávit víkend, necháte si otevřeně říct, že ho nebaví chodit do hudebky.
Postupně popouštíte výchovné otěže, abyste vychovali člověka, který se umí rozhodovat a který si dobrovolně sám přijde pro radu. Jakmile jsou vaše děti ve věku kolem dvanácti let, je vhodné je začít považovat téměř za dospělé, nechat je nést odpovědnost za své rozhodnutí, udělit jim určitá práva. Stane se, že se občas budou chovat jako mimina, ale pamatujte, že svou trpělivostí a nevzrušováním se nad pubertálními výlevy vaše hodnota jakožto rodiče pouze poroste. A postupem času se taky stanete opravdovým partnerem vašim dětem a oni vám.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
Žádné jiné, než rovnocenné partnerství, přece neexistuje. Pokud není vztah rovnocenný, není to partnerství – partneří spolupracují, nesoutěží.