Cítíte se vyčerpaní, zamlklí, nic vás netěší, z ničeho se nedokážete radovat. Vaše city jsou otupělé, máte pocit prázdnoty, beznaděje, bezmoci, přestože pracujete ze všech svých sil, nic nemůžete stihnout. Aby toho nebylo málo, rychle se unavíte, míváte bolesti hlavy, máte pocit naprostého vyčerpání, pocit, že už nemůžete dál. Trpíte-li těmito pocity, patříte mezi početnou skupinu lidí, které postihl syndrom vyhoření.

Co je syndrom vyhoření a jak ho poznat

Syndrom vyhoření, nazývaný také burn-out syndrom, je psychický stav, popisovaný jako naprosté vyčerpání, vyhasnutí. Součástí tohoto stavu jsou pocity beznaděje, bezmoci, ztráta radosti ze života.

Tento syndrom poprvé popsal v roce 1974 americký psychonalytik Herbert J. Freudenberger. Jedná se o celkové mentální a citové vyčerpání způsobené dlouhodobým stresem.

Syndrom vyhoření není snadné poznat, mnohdy ho lidé poznají až v závěrečných fázích. Hlavní varovný signál jsou pochybnosti týkající se smyslu vykonávané práce. Mezi další příznaky, které by nás měly varovat, patří sklíčenost, bezmoc, beznaděj, strach, pocit prázdnoty, osamocení, apatie, ztráta empatie a odvahy, ztráta sebekontroly, projevující se bezdůvodným pláčem, podrážděním, výbuchy vzteku.

Syndrom vyhoření doprovázejí také fyzické příznaky, jako je nedostatek energie, slabost, chronická únava, svalové napětí, bolesti zad, oslabení imunitního sytému, poruchy spánku, kardiovaskulární a zažívací potíže, poruchy paměti, ztráta koncentrace, nepozornost.

Nejvyšší riziko vzniku syndromu vyhoření je u lidí, kteří pracují v profesích, nazývaných „pomáhající profese“. Mezi tyto profese patří pracovníci ve zdravotnictví, učitelé, sociální pracovníci, psychologové a další. Mezi tuto skupinu patří také lidé, kteří pečují o své nemocné členy rodiny.

Další skupinou, ohroženou syndromem vyhoření jsou telefonní operátoři, manažeři, pracovníci u přepážek na poště a poštovní doručovatelé a lidé, kteří vykonávají nemotivující práci, která neodpovídá jejich kvalifikaci.

Z osobnostního hlediska jsou tímto syndromem ohrožení workoholici, perfekcionisté a lidé s velkými ideály a očekáváním.

Fáze syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření je dlouhodobý proces, který lze rozdělit do těchto fází:

  • Fáze nadšení – je startovní fází syndromu vyhoření.Lidé v této fázi hýří nadšením a energií. Jsou ochotni pro svoji práci mnoho obětovat. Práce je pro ně smyslem života, nacházejí v ní uspokojení, naplnění. Práce je u těchto lidí na prvním místě, pracují co nejlépe, ze všech sil. Tito lidé nemají kromě práce žádné zájmy, nemají žádné volnočasové aktivity. V této fázi se objevuje pocit neschopnosti dostát svým požadavkům a pocit nedostatečného ohodnocení. Tato fáze pozvolna přechází do další fáze, do fáze stagnace.
  • Fáze stagnace – počáteční nadšení opadá a vystřídá ho zklamání, že vše je jinak, než jste si představovali. Začínáte se utíkat k volnočasovým aktivitám. Vaše práce začíná postrádat systém a máte pocit, že přes veškerou snahu nic nestíháte.
  • Fáze frustrace – začátkem této fáze jsou pochybnosti o smyslu své práce. Základem těchto pochybností jsou špatné zkušenosti s nespolupracujícím klientem nebo nadřízenými. V této fázi se začínají objevovat psychické potíže a pocit, že stále musíte něco dělat. Výsledkem je však chaos a další pocit zklamání.
  • Fáze apatie – přichází po delší době frustrace, vykonáváte jen to, co musíte a pracujete jen proto, abyste měli peníze na obživu. Máte pocit beznaděje, cítíte se unaveni, zklamaní, vyčerpaní. V této fázi se přidávají k psychickým potížím fyzické potíže.
  • Fáze vyhoření – je konečnou fází, v této fázi jsou na první pohled vidět příznaky syndromu vyhoření. Lidé v této fázi pociťují naprosté emocionální a tělesné vyčerpání.

Co člověku pomůže „nevyhořet“?

Syndrom vyhoření je obtížně léčitelný, obtížnost léčení narůstá s každou fází. První pomocí je stanovit si v životě priority, zorganizovat si čas a umět správně zvládat stres. Doporučuje se změna prostředí, to znamená najít si volnočasové aktivity, jejichž prostředí je odlišné od pracovního prostředí.

V některých případech se doporučuje změnit povolání. Tato rada se sice snadno doporučí, v praxi však často bývá nepoužitelná. Pro mnohé lidi je změna povolání luxus, který si z existenčních důvodů nemohou dovolit.

Jak mají změnit svoji situaci lidé, kteří pečují o nemocného člena rodiny nebo matky, pečující celý den o své handicapované děti? Řešením je nabýt na tuto činnost sami. Vypomoci mohou ostatní členové rodiny nebo některé organizace.

Zájmová činnost, dostatek spánku, odpočinku, relaxace, meditace, správné zvládání stresu, dostatek pohybu jsou preventivní opatření proti syndromu vyhoření. Velkými pomocníky jsou také dobré přátelské vztahy, schopnost říkat „ne“, znalost svých možností, svých limitů.

Kdo nedokáže odpočívat a pracuje do padnutí, koleduje si o syndrom vyhoření.

Zásady, jak předejít syndromu vyhoření

Klíčovou zásadou, jak se vyhnout syndromu vyhoření je udržování rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.

Mezi další zásady, které vás uchrání před syndromem vyhoření, patří tato doporučení:

  • Nebuďte perfekcionisté, zbytečně se vystavujete stresu navíc.
  • Naučte se zvládat umění asertivního jednání, ke kterému patří schopnost říci „ne“. Nenechte se přetěžovat.
  • Neprožívejte klientovu situaci, tím si uškodíte a nikomu nepomůžete. Pochopení situace neznamená prožívání situace. Pokud se přes vaši veškerou snahu dostavil neúspěch, nepodléhejte mu, zjistěte, kde se stala chyba, poučte se z ní a už se k tomu nevracejte.
  • Nesnažte se dělat vše za klienta, podpořte jeho samostatnost. Tím pomůžete sobě i jemu.
  • Stanovte si priority, naučte se rozlišovat podstatné od méně podstatného.
  • Naučte se správně si rozvrhnout čas, budete pracovat efektivně a stihnete spoustu věcí.
  • Poznejte své možnosti, své limity a naučte se komunikovat. Neslibujte nic, o čem nevíte, zda jste schopni to splnit.
  • Dopřejte si dostatek odpočinku, dělejte v práci přestávky. Po přestávce budete osvěženi, budete výkonnější. Nenoste si práci domů, nemyslete ve volném čase na svou práci. Naučte se relaxovat, odreagovat se. Věnujte se činnostem, které vás baví. Setkávejte se s lidmi, se kterými je vám dobře.
  • Buďte optimističtí. Nenechte se ovládnout negativními myšlenkami a pocity. Dívejte se na sebe i na okolnosti pozitivně. Hledejte na sobě pozitivní stránky. Radujte se z maličkostí. Věnujte se tomu, co je pro vás přínosem, co má pro vás nějakou hodnotu.
  • Pečujte o své zdraví, nezanedbávejte zdravou stravu, dostatek spánku a pravidelný pohyb.

Více článků najdete na portálu mamci.cz

Vložit komentář

Vložte prosím komentář!
Vložte zde prosím jméno