Moje dětství nebylo procházkou růžovou zahradou, protože rodiče se mi zabili při autonehodě, když mi bylo 7 let. Chvíli se o mě starala babička, ta ale byla už stará, a tak jsem musela do dětského domova. Tam se střídaly tety jak na běžícím pásu a já si těžko mohla k některé z nich vytvořit dlouhodobý vztah.
Pryč z dětského domova
Z domova jsem byla propuštěna v 18 letech, kdy jsem si našla práci a byt. Poměrně rychle jsem se seznámila s Kamilem, což byl můj spolupracovník ve firmě. Chodili jsme spolu asi 2 roky, když mě Kamil požádal o ruku. Nevěřila jsem svým uším, ale ihned, aby se to nerozplynulo, jsem řekla „ano“.
Svatba a těhotenství
Po svatbě jsme se sestěhovali ke Kamilovi, protože měl větší byt, a ten můj jsme pustili. Za 4 měsíce jsem mu ohlašovala radostnou novinu, čekáme miminko. Kamil byl snad ještě nadšenější než já. Začali jsme shánět výbavičku a těšit se na miminko.
Snad ještě nikdy jsem nebyla v životě šťastnější. Ještě než bylo miminku v bříšku 8 měsíců, měli jsme doma postýlku, kolébku, přebalovací pult, vaničku, kočárek, autosedačku a kdoví co dalšího. Všechno krásně nazdobené a připravené na příchod mimča.
Porod
Kamil byl i u porodu a moc mi tam pomohl. Vůbec se nesložil jako mnoho tatínků před ním, stále mě držel za ruku, otíral mi rty a čelo a byl úžasný. Porod trval 10 hodin, ale i díky Kamilovi jsem to zvládla.
Po 4 dnech jsem odcházela s novorozeným Péťou domů. Trochu jsem se bála, jestli všechno zvládnu, vždyť přece jen to bylo poprvé, co jsem měla takový uzlíček v ruce. Navíc jsem neměla zažitou tu péči od svých rodičů, když mi tak předčasně zemřeli…
Doma z porodnice
Kamil ale pomáhal dál. Vzal si 14 dní dovolenou, chodil nakupovat a vařil. Společně jsme chodili na procházky. Měli jsme taky takovou chytrou knížku, kterou jsme si četli podle toho, kolik bylo našemu miminku měsíců, a cvičili s ním, aby se vyvíjelo dobře. Chodili jsme spolu i na kontroly k pediatrovi.
Péťa rostl a sílil, v 6. měsíci už mu nestačilo moje mléko, a tak jsme začali s příkrmy. Musím uznat, že i Kamil uměl připravit jednoduchý příkrm a Péťu nakrmit, takže já jsem mohla v klidu odpočívat.
Další těhotenství
Trochu jsme se divili, když jsem v Péťových 9 měsících zjistila, že jsem znovu těhotná. Ale vůbec jsme se nebáli jít do dalšího miminka. Bylo to krásné, i když náročné období. Snažila jsem se však dávat oběma dětem maximum – i Péťovi i miminku v bříšku.
Dcera
Po 9 měsících se nám narodila dcerka – Alenka. Péťovi bylo 18 měsíců, Alenka čerstvé miminko. Tehdy jsem poprvé pocítila, jak je to těžké sladit dvě děti, ale zároveň i obrovskou lásku, kterou jsem schopná je zahrnout.
A od té doby je zahrnuji tou láskou stále. I když občas křičím, nebo dám najevo svou nelibost nad něčím, co provedli, miluji je tou bezpodmínečnou láskou, jakou jen máma může milovat své děti. A zjišťuji, že ji dokážu dát, ačkoliv jsem ji sama příliš nepoznala.
Článek je zpracován na základě skutečného příběhu čtenářky. Fotografie mají ilustrační charakter.
Více článků najdete na portálu mamci.cz
