Chce, abych se s ním natrvalo odstěhovala do zahraničí: S charismatickým Teddem jsem se seznámila už na vysoké škole – studovali jsme oba hispanistiku na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Tedd je Angličan a úplně si mě získal svou pozorností, vtipem i šarmem. Chodili jsme spolu téměř celou vysokou, jezdili spolu na zahraniční studijní pobyty do Španělska i Jižní Ameriky a všechno bylo fajn.

Když jsme skončili školu, snažili jsme se najít nějaké vhodné společné zaměstnání. Protože jsme oba studovali jazyky (já hispanistiku a anglistiku, Tedd hispanistiku v kombinaci s portugalštinou), dobrou volbou by pro nás byl tlumočník, překladatel nebo zaměstnanec nějaké nadnárodní firmy. Zatímco já jsem chtěla zůstat tady v Čechách, Tedda to táhlo ven – buď do Anglie (což by byl vlastně jeho domov), nebo třeba do Kanady či Austrálie. Tehdy jsem si řekla, proč ne, člověk by měl vyzkoušet všechno. A tak jsme se vydali do Kanady, kde jsme se s několika jazyky dobře uplatnili. Byla jsem ještě mladá a užívala si všechna dobrodružství, která mi život přichystal.

Jak jsem ale pomalu stárla (či spíše dospívala), začalo se mi stýskat po domově, vadilo mi, že s našima komunikuju jen přes Skype a už vůbec jsem si nedokázala představit, že bych si jednou Tedda vzala a měla s ním děti – a ty bych taky našim ukazovala jen přes počítač.

Jednou jsem tedy s Teddem navázala vážnou řeč o tom, jak si to představuje do budoucna. Já bych ráda bydlela v Čechách, v domku se zahradou a dvěma dětmi a ráda bych se vídala s rodiči. Tedd na mě upřeně zíral a představil mi svou vizi: cestovat po světě, nevázat se, snad jednou, až bude starší… Jenže až on bude starší, tak já taky budu starší a kdoví, jestli ještě budu moct mít děti.

Protentokrát jsme celou věc nechali u ledu. On třeba taky dospěje, myslela jsem si. A za pár let na něj zkusím znovu udeřit.

Mezitím se naskytla příležitost v Anglii. Pro Tedda to byl návrat domů a navíc se tam rozjela nová pobočka naší firmy. Přestěhovali jsme se tedy na čas do Anglie. To už je přece jen blíž k mému domovu. Lítám si za našima celkem pravidelně. Jen doufám, že za čas se nebude Tedd chtít stěhovat třeba do té Austrálie nebo do Japonska…

Jenže moje biologické hodiny už taky tikají na poplach. Musím mu říct, že teď bychom se měli aspoň na čas přestěhovat do Česka, a aspoň dokud budou děti malé, bydlet tam. Pro mě by to bylo nejkrásnější a nejvýhodnější. Moji rodiče by mi mohli pomáhat s hlídáním. Tedd by mohl jezdit po světě sám a vracet se za námi. Anebo by si mohl najít práci i v Česku, vždyť nadnárodních firem je tu víc než dost. Kdyby se třeba snažil rozjet pobočku naší firmy tady u nás, určitě by byl úspěšný.

Jak to jen navléknout, aby se mé přání splnilo…

Více článků najdete na portálu mamci.cz

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na